Území Velkého a Malého Blaníku je spojeno s Keltským osídlením v halštatské a laténské době (5. až 4. stol. př. n. l.). Tedy i Malý Blaník mohl sloužit jako místo konání pohanských obřadů. Není zde vyloučeno ani umístění dřevěného hradu z husitských dob, vypáleného kolem roku 1420[4], ačkoliv ani tato domněnka, vzniklá na základě nálezů střepů, kachlů a pod., není jednoznačně archeologicky prokázána.[8]
Na Malý Blaník podnikali lidé poutě věnované zpravidla Máří Magdaléně, jak dokládá písemný pramen z roku 1543 od vlašimského kněze Václava Rosy, a tato tendence vedla k postavení kaple Máří Magdaléně zasvěcené.[9] U vrcholu hory dosud stojí částečně dochovaná barokní kaple svaté Máří Magdalény, uvnitř které však roste památný strom Velký Mnich, smrk ztepilý Picea abies, nazývaný také jako Farář.[5]
